CHKO Pálava

Geologický popis / Historie / Flóra / Fauna / Chráněná území / Seznam chráněných území / Seznam naučných stezek / Adresa Správy CHKO Pálava

CHKO Pálava

Biosférická rezervace UNESCO. CHKO Pálava byla zřízena 19. března 1976, a to jako 15. velkoplošné chráněné území v ČR. V roce 1988 bylo území CHKO Pálava zahrnuto rovněž do světové sítě biosférických rezervací UNESCO - mezinárodní organizace OSN pro vědu a kulturu, a to v rámci jejího programu MAB - Člověk a biosféra.
CHKO Pálava zaujímá vápencová bradla Pavlovských vrchů s jejich bezprostředním okolím a přilehlý komplex milovických lesů o rozloze 8 017ha. Nachází se při státní hranici s Rakouskem v okrese Břeclav.

Geologický popis

     Pavlovské vrchy, zvané též Bílé hory nebo Hora Venušina, jsou největším moravským bradlem, ale zároveň nejmenším moravským pohořím, které tvoří rázovitou dominantu jižní Moravy mezi Dolnomoravským a Dyjskosvrateckým úvalem. Pavlovské vrchy jsou nejzápadnějším výběžkem karpatského oblouku a spolu s několika dalšími ostrůvky vápenců na střední a severovýchodní Moravě tvoří velmi nesouvislé vnější bradlové pásmo Karpat.
     Vápence Pavlovských vrchů jsou druhohorního stáří, kdy se vytvořily jako usazeniny druhohorních moří. Starší, méně pevné usazeniny označujeme jako klentnické vrstvy. Jsou tvořeny na bázi černošedými až šedými, střípkovitě rozpadavými vápnitými jílovci, nad nimiž se objevují popelavé až světlešedé vápence. V nadloží klentnických vrstev se nalézají mladší ernstbrunské vápence, které jsou jemnozrnné, celistvé, bělavé až nažloutlé, někde i nahnědle šedlé. Jsou to velmi čisté vápence organodetritického původu s častým výskytem žilek čistého kalcitu.
     Klentnické a ernstbrunské vrstvy mají různou odolnost. Vlivem různé odolnosti vznikla také Soutěska mezi masívy Kotle a Děvína. Tato odolnost má vliv např. na utváření severozápadního svahu Děvína, kde partie blíže hřebenu jsou tvořeny odolnějšími ernstbrunskými vápenci, proto je zde sklon svahu prudší než v níže položených klentnických vrstvách. Na Děvíně se zachovaly i malé ostrůvky glaukonitických pískovců a světlezelených silně písčitých slínů, které jsou křidového stáří. Úpatí vápencových ker je mnohde kryto silnou vrstvou navátých spraší. Vápence jsou dosti zkrasovělé, došlo i ke vzniku škrapů, závrtů i jeskyň, jako např. jeskyně v Turoldu.
     Vznik Pavlovských vrchů jako orografického celku je těsně spjat s alpinským vrásněním, kdy byly vápencové horniny nasunuty jako karpatský prvek v podobě bradel od východu k západu do nynějšího prostoru.

Historie

     Území jižní Moravy kolem Pavlovských vrchů je starou kulturní oblastí. Byla osídlena již v posledním údobí doby ledové před více než 25 000 lety (starší doba kamenná - paleolit), kdy zde sídlili lovci mamutů. Jejich přítomnost dokumentovala řada nálezů na severním svahu Děviček, mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem, z nichž nejznámější je socha ženy, označovaná jako Věstonická Venuše. Kromě ní byla nalezena i řada dalších plastik, např. stylizované sošky žen, zvířecí plastiky z pálené hlíny a slonoviny a zbytky lidských obydlí, které patří k nejstarším vůbec.
     Od konce 12. století plnil funkci správního centra kraje hrad Děvičky, zmiňovaný v písemných zprávách již od roku 1222. Jeho historie končí rokem 1654, kdy ho dobyli a spustošili Švédové. Funkci správního centra pak převzalo město Mikulov, o němž jsou první historické zprávy z roku 1173 jako o slovanském sídlišti. Funkci správního střediska si uchovalo dodnes a mimo to je známou jihomoravskou městskou památkovou rezervací.
     K nejznámějším památkovým objektům Mikulova patří zejména Mikulovský zámek, jehož předchůdcem byl královský hrad připomínaný již roku 1218. Na jeho východním úpatí vyrostlo podhradí s nepravidelným náměstím, které si dodnes zachovalo svůj původní charakter. Ve středověku bylo město chráněno hradbami a vstupovalo se do něj třemi bránami: brněnskou, valtickou a lávskou (směr Vídeň), které naznačovaly směr hlavních obchodních cest.

Flóra

     Příznivé geologické podloží, různá hloubka půdního profilu a rozdílné mikroklima podle různě orientovaných svahů jsou příčinou velkého druhového bohatství květeny Pavlovských vrchů i pestré mozaiky rostlinných společenstev, v nichž je možno rozdělit vegetaci oblasti na lesy, lesostep, travnatou, drnovou a skalnatou step a severně orientované srázy s výskytem dealpinů. Lesy Pavlovských vrchů ovlivňoval člověk prakticky od doby ledové, a to s neustále narůstající intenzitou. Z počátku využíval dřevo jen na výrobu nástrojů, na budování příbytků a na otop. S rozvojem výroby značně vzrostla i spotřeba dřeva. Podle dochovaných zpráv byly lesy Mikulovska v 15. století tak zdevastovány, že měly charakter křovisek. Teprve ve druhé polovině 19. století došlo k obnovám zdejších lesů, ale na východních svazích se to doposud nepodařilo.
     Dnes najdeme na slunných svazích zbytky šípákových doubrav s dominantním dubem pýřitým a s dalšími dřevinami, jako je dřín obecný, mahalebka obecná s vtroušeným brslenem bradavičnatým, svídou krvavou a hlohy. V bylinném patru roste tolita lékařská, třemdava bílá (chráněný druh), ožanka kalamandra, dobromysl obecná, kostřava žlábkatá a další.
     Na úpatí Pavlovských vrchů nalezneme lesy dubohabrové, v nichž převládá dub zimní a habr obecný. Dále zde roste lípa velkolistá, lípa malolistá, jasan ztepilý, v keřovém patru hloh jednosemenný, brslen bradavičnatý, brslen evropský, klokoč zpeřený a růže psí. V bylinném patru zde na jaře nalezneme sasanku pryskyřníkovitou, sasanku hajní, plicník tmavý, plicník lékařský, lechu jarní, jaterník trojlaločný a další. Později rozkvétá lilie zlatohlávek (chráněný druh), zvonek broskvolistý, hlavně pak trávy jako válečka lesní, lipnice hajní, strdivka nicí a strdivka jednokvětá.
Stabilizované sutě na zastíněných severozápadních svazích Děvína "osídluje" lesní vegetace odpovídající svou druhovou skadbou vyšším nadmořským výškám - bukovému stupni. Dominantními dřevinami jsou tu lípa velkolistá a javor klen. V bylinném patru je nejrozšířenější kyčelnice devítilistá a oměj vlčí (chráněný druh), dále bažanka vytrvalá, hluchavka skvrnitá a další. Kolem potůčku z pramene v Soutěsce a místy také na těžších jílovitých zamokřelých půdách najdeme jilmové jaseniny, v nichž je dominantní dřevinou jasan ztepilý, s nímž roste jilm horský, jilm habrolistý, vaz obecný, habr obecný, javor mléč, javor klen a babyka obecná. V křoviném patru je hlavně bez černý, líska obecná a klokoč zpeřený. V bylinném patru se nejčastěji vyskytuje hluchavka skvrnitá, svízel přítula, bršlice kozí noha, válečka lesní, konvalinka vonná.
     Ve východní části oblasti se nachází komplex Milovického lesa, jenž zahrnuje teplomilná společenstva doubrav s výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin.

Fauna

     Ze zoogeografického hlediska náleží CHKO Pálava do zóny stepní, která je nápadně odlišena od zóny listnatého lesa, rozšířené v těchto zeměpisných šířkách. Stejně jako u rostlin má zde řada živočišných druhů pontických a mediteránních severozápadní hranici svého rozšíření.
     Zejména hmyz je v Pálavě bohatě zastoupen. Setkáme se tu s kudlankou nábožnou (chráněný druh), známou svým dravým způsobem života a bizarním tvarem těla, můžeme tu vzácně objevit velikou kobylku ságu (chráněný druh), nápadného a krásného motýla pestrokřídlece podražcového (chráněný druh), vřetenušku, ploskoroha (chráněný druh) a mnoho dalších, jinde nevídaných druhů. Žije zde i vzácný mravenec zrnojed a pavouci sklípkánek pontický a slíďák tatarský. Dále se zde uvádí 20 druhů sarančí a 13 druhů kobylek.
     Ze zajímavých plazů zde nalezneme především nádherně zbarvenou ještěrku zelenou (chráněný druh), která je obyvatelkou stepních lokalit a dosahuje délky až 40cm. Vzácněji tu můžeme vidět i užovku hladkou (chráněný druh), kterou lidé někdy pro její skvrnitou kresbu na hřbetě zaměňují za zmiji.
     Nejen skály a stráně zarostlé keři, ale i les poskytuje hnízdní možnosti řadě ptáků. K nejvýznamnějším druhům hnízdícím ve skalách patří drozd skalní (chráněný druh), který pochází z jižní Evropy a dnes již jen zřídka zahnízdí na skalních srázech Děvína a Kotle. Dalším je pak pěkně zbarvený bělořit šedý, jenž je stálým obyvatelem Pálavy, stejně jako naše největší sova výr velký. Po válce zde i několik let hnízdil sokol stěhovavý, dnes však již z jižní Moravy vymizel. Skály v Soutěsce a v Kotli poskytují také vhodná hnízdiště rorýsům obecným (chráněný druh), kavkám a poštolce obecné (chráněný druh). Hnízdění rorýsů ve skalách je velmi vzácné, neboť dnes osidlují především půdy, věže a další umělé biotopy vytvořené člověkem.
     Velmi početné je ptactvo lesů a křovin, jehož jásavý zpěv zní jarní Pálavou od rána do večera. Nejčastěji tu zaslechneme sýkoru koňadru (chráněný druh), drozda zpěvného (chráněný druh), červenku obecnou (chráněný druh) a několik druhů pěnic (vesměs chráněné druhy), strnada obecného, pěnkavu obecnou a mnoho dalších. Ze vzácnějších chráněných druhů tady žije např. dudek chocholatý, skřivan lesní, ťuhýk obecný a lelek lesní.
     V roce 1911 byla v prostoru Děvína, Soutěsky a Kotle zřízena obora pro chov muflonů a daňků, v roce 1945 zde byla vysazena i koza bezoárová. Stavy chované zvěře dosti kolísaly, vcelku však překračovaly úživnost obory a škody způsobované chovnou zvěří jsou obrovské. Mladé stromky a keře jsou poškozovány okusem, bylinná vegetace je spásána, pohybem stád je zcela rozrušován vegetační kryt. Proto se připravuje alspoň částečný přesun stád na jinou lokalitu.

Chráněná území

Děvín

Tato SPR byla založena v roce 1946 o rozloze 184,61ha na jihovýchodních svazích hřebene Pavlovských vrchů s nejvyšším vrcholem Děvína (594m) a zříceninou Děvičky.
Skalní step s bohatými porosty teplomilných druhů, např. kosatce nízkého, večernice smutné, devaterky rozprostřené, hvozdíku pernatého, hlaváčku jarního a paprsky velkokvěté. Severní a severovýchodní skály hostí vegetaci dealpinského charakteru reprezentovanou porosty pěchavy vápnomilné, lomikamene vždyživého, dvojštítku hladkoplodého aj. Na území se vyskytují i vzácní živočichové, např. kobylka sága, kudlanka nábožná a množství plžů. Typická skalní step je zčásti poškozena zřízením obory a pěstováním trofejové zvěře, zejména muflonů.

Kočičí skála

Tato SPR byla založena v roce 1953 o rozloze 0,62ha na malé skalce na pravé straně silnice z Mikulova do Klentnice, asi 3km severně od Mikulova v okrese Břeclav.
Nevelká vápencová skalka, která na malé plošce soustřeďuje všechny typické druhy rostoucí v Pavlovských vrších. Najdeme zde hlaváček jarní, koniklec obecný velký, kosatec nízký, len chlupatý, kosatec dvoubarevný, večernici smutnou, sápu hliznatou aj. Důvodem ochrany je snaha o uchování lokality s významnou květenou Pavlovských vrchů.

Kotel

Tato SPR byla založena v roce 1946 o rozloze 86,44ha na stejnojmenném vrchu v jihozápadní části nejvyšší partie Pavlovských vrchů v okrese Břeclav.
Jižní skalnatá část z jurských vápenců hostí společenstva skalních stepí s řadou význačných a nápadných druhů. Strmé skály řídce porůstají skalní druhy, z nejvýznačnějších např. lipnice badenská, kuřička štětinkatá a pěchava vápnomilná. Na hlubších půdách nalézáme travnatá společenstva s vůdčími druhy: ostřicí nízkou, kavylem sličným a kostřavou walliskou. K nejvzácnějším druhům území patří devaterka poléhavá, koniklec statný velkokvětý, kosatec písečný. Lesní porosty na východních a severních svazích tvoří dub zimní, jasan, javor klen, javor mléč, na prosvětlených místech anebo při okrajích teplomilné keře brslen bradavičnatý, dřín, klokoč zpeřený aj. V podrostu je na jaře nápadná sněženka podsněžník a křivatec jarní. V pozdějších aspektech převládají četné hajové druhy, z méně běžných např. drnavec lékařský, aron skvrnitý, zápalice žluťuchovitá a kruštík malolistý. Důvodem ochrany je uchování význačných a charakteristických biotopů Pavlovských vrchů.

Křivé jezero

Tato SPR byla založena v roce 1973 o rozloze 104,21ha. Jedná se o území obtékané Dyjí a dyjským ramenem tzv. Mlýnským potokem jihozápadně od Nových Mlýnů v okrese Břeclav.
Střed chráněného území tvoří obloukovitě zahnutá tůň obklopená lužním zaplavovaným starým porostem dubů, jilmů, habru, jasanu, olše, topolu a vrb. Místy jsou typické staré vykotlané hlavaté vrby, na nichž hnízdí kachny březnačky a husy velké. Hnízdí zde i čáp bílý a čáp černý, volavka červená, volavka popelavá, luňák hnědý, kvakoš noční, moták pochop, orlovec říční aj. V rákosinách je hojný i moudivláček lužní aj. Důvodem ochrany je snaha o uchování typického lužního lesa v Podyjí s lučními porosty a tůněmi jako význačného naleziště typické aviafauny.

Růžový vrch

Tato SPR byla založena v roce 1953 o rozloze 6,58ha. Jedná se o vápencovou dominantu v Pavlovských vrších, západně od Klentnice v okrese Břeclav. Na jeho temeni je zřícenina Sirotčího hrádku.
Na jižních svazích jsou typické skalní stepi s lipnicí bádenskou, kosatcem písečným, hlaváčkem jarním, křivatcem nízkým. Na severních srázech je typická dealpinská květena, kde vedle pěchavy vápnomilné je i lomikámen vždyživý, písečnice velkokvětá, dvojštítek hladkoplodý, lomikámen tříprstý, žluťucha smrdutá aj. Důvodem ochrany je snaha o uchování typické dealpínské květeny v Pavlovských vrších.

Svatý kopeček

Tato SPR byla založena v roce 1946 o rozloze 35,89ha na stejnojmenném vrchu z jurských vápenců na jižním konci Pavlovských vrchů, těsně u Mikulova v okrese Břeclav.
Zalesněné údolí má ráz teplomilné doubravy s vtroušeným javorem mléčí, jilmem a jeřábem břekem. Z keřů převládá dřín, brslen bradavičnatý a klokoč zpeřený. Na světlinách převládá dub šípák s kalinou tušalajem, skalníkem celokrajným, slivoní mahalebkou, zimolezem kozím listem. Na nezalesněných jižních a jihovýchodních svazích je typická skalní step s hojným kosatcem písečným, pryskyřníkem illyrským, mochnou písečnou, seselem sivým aj. Důvodem ochrany je snaha o uchování jedinečného naleziště panonské květeny.

Šibeničník

Tato SPR byla založena v roce 1946 o rozloze 3,38ha na stejnojmenném osamoceném kopci Pavlovských vrchů, jižně od Mikulova v okrese Břeclav.
Vápencový kopec proslulý výskytem ovsíře Besserova, který na Moravě roste jen na dvou místech. Travnatokvětnatá step vyniká hlavně hojností hlaváčku jarního, koniklece obecného velkého, sinokvětu měkkého, kozince rakouského a divizny brunátné. Zajímavý je výskyt pryšce Seguierova, který se jinde na Pálavě nevyskytuje. Důvodem ochrany je uchování významné teplomilné květeny v rámci Pavlovských vrchů.

Tabulová

Tato SPR byla založena v roce 1953 o rozloze 68,46ha. Jedná se o výrazný tabulový vrch v Pavlovských vrších, západně od Klentnice v okrese Břeclav.
Výrazná hora budovaná vápenci je z větší části nezalesněná. Na plochém vrcholu je pravěké hradiště. Na svazích jsou typická a druhově velmi bohatá společenstva skalních stepí s druhy obdobnými jako ve všech ostatních rezervacích v Pavlovských vrších. Nápadný je zde zejména hlaváček jarní, koniklec obecný velký, divizna brunátná aj. Na úpatí Tabulové je dubový porost, zčásti přirozený, zčásti uměle vysazený. Důvodem ochrany je snaha o uchování geobotanicky velmi významné lokality, kde na jediném místě na Moravě roste šalvěj habešská.

Turold

Tato SPR byla založena v roce 1946 o rozloze 11,28ha na stejnojmenném vrchu severně od Mikulova v okrese Břeclav. Vrch je porostlý lesostepními společenstvy s dubem šipákem. Původní charakter území je silně narušen lomy nyní již opuštěnými a osázenými borovicí černou. Přesto však území patří mezi jedno z nejbohatších nalezišť lesostepní květeny. Roste tu koniklec obecný velký, hlaváček jarní, sasanka lesní, třemdava bílá, kamejka modronachová, hadinec červený, kosatec písečný aj. V Turoldu jsou též menší krápníkové jeskyně a několik závrtů. Důvodem ochrany je snaha o zachování významné geobiocenózy Pavlovských vrchů.

Seznam chráněných území

SPR Děvín, SPR Kočičí skála, SPR Kotel, SPR Křivé jezero, SPR Růžový vrch, SPR Slanisko u Nesytu, SPR Svatý kopeček, SPR Šibeničník, SPR Tabulová hora, SPR Turold, CHPV Anenský vrch, CHPV Kočičí kámen, CHPV Liščí vrch, CHPV Růžový kopec

Seznam naučných stezek

Děvín, Turold

Adresa Správy CHKO Pálava

692 01 Mikulov, Náměstí 32, tel. 0625/2585

«––CHKO Moravský kras

Národní park Podyjí––»